Rubriky
K zamyšlení

Úvod

Rychlé ničení ekosystému Země průmyslovou činností zůstává nepopíratelnou skutečností, ať je zakrýváno sebepečlivěji. Zavírání očí nad jeho příčinami a následky v blažené nevědomosti je však nezastaví. Znečištění a zánik životního prostředí není realitou jen pro pár ekologů nebo přímých obětí. Ať se nám to líbí nebo ne, ovlivňují nás všechny.

Několik faktů: Ohromující rychlostí (plocha o velikosti 30 fotbalových hřišť za minutu) kácíme tropické deštné pralesy, abychom umožnili zisk dřevařským a masným koncernům. Ročně tak připravujeme o přirozený biotop 1000 ohrožených druhů živočichů. Odlesňování a intenzivní využívání průmyslových hnojiv průmyslovým zemědělstvím následně způsobuje ztráty ornice. Hory odpadků jsou piedestalem, na němž se snaží industrializovaná společnost balancovat. Jakékoliv přijatelné řešení pro blémů likvidace spotřebitelského, průmyslového, jedovatého a jaderného odpadu je stále na hony daleko. Zásoby čisté vody znečišťuje masný, ropný a chemický průmysl rostoucím tempem. Další cenou, kterou musíme platit za průmyslový rozvoj, je znečištění vzduchu. Statistiky Světové zdravotnické organizace (WHO) ukazují, že dvě třetiny obyvatel měst dýchají znečištěný vzduch. Na této situaci se podílí převážně masný průmysl a automobilová doprava. Většina průmyslových zplodin způsobuje obávaný kyselý déšť, který má na svědomí zkázu stromů, úrody, jezer a korozi budov. Zvýšená hladina obsahu oxidu uhličitého v ovzduší přímo ovlivňuje teplotu zemské atmosféry. Globální oteplování by mohlo vyústit ve zvýšení hladiny světových moří a způsobit tak rozsáh lé záplavy 5 miliónů čterečních kilometrů nížin, včetně třetiny světové zemědělské půdy. Souvisejícím problémem je postupné narušování ochranné ozónové vrstvy Země CFC (freony). Jejich výroba kupodivu během posledních šesti let navzdory rozsáhlému odporu stabilně narůstala.

V tomto výčtu by bylo možno pokračovat ještě dlouho, ale důležitější než příznaky je vždy příčina nemoci. Jaké důvody se skrývají za touto chorobnou touhou po zkáze?

Většina lidí si uvědomuje, že je třeba něco podniknout. Tím to však také obvykle končí. Ti, kdo se odhodlají něco udělat, řeší problémy jen na hmotné úrovni, neboli pouze částečně. Mohou do určité míry uspět v léčení příznaků, ale nedaří se jim proniknout ke kořeni krize.

Ekologická krize pochází z krize vědomí. Jak víme ze své každodenní zkušenosti, bezbožná civilizace v nás podporuje vědomí, že nejsme nic jiného než biologické stroje, a vybízí k ovládání a vykořisťování světových přírodních zdrojů. Všude narážíme do zdí individuálních tužeb po bohatství, zidealizovaném průmyslovém pokroku a především spotřebitelské mentality, která ztotožňuje štěstí s hromaděním hmotného majetku za každou cenu. Mnoho přemýšlivých lidí, které zklamalo neúspěšné zápolení moderní vědy s neustále rostoucími problémy, se při hledání řešení obrátilo do minulosti a uvědomilo si hodnotu moudrosti starých časů. Védské učení starověké Indie lze směle označit za nejrozsáhlejší a nejpodrobnější zdroj této moudrosti. Hovoří mimo jiné o vyšších, vesmírných zákonech, které řídí vztahy vědomých bytostí. Tyto zákony, v sanskrtu zvané karma, jsou popsány z hlediska akcí a reakcí. Ekologické problémy tedy lze označit za nežádoucí následky nežádoucího jednání. Nejznatelnějším a nejničivějším z nich je zbytečné a neomezené zabíjení zvířat pro potravu, kožešiny, zábavu atd.

Vědecké studie zážitků blízkých smrti (,,near-death-experience, NDE“) ukázaly, že zřetelně odlišitelná jednotka vědomí v těle existuje odděleně od mozku. Védské učení tuto jednotku nazývá ātmā, duše. Mají-li ostatní biologické organismy stejnou fyziologickou povahu jako lidské bytosti, je rozumné předpokládat, že také obsahují duši, zdroj života a vědomí. Když toto vezmeme v úvahu, je zřejmé, že zabít zvíře je podobně nesprávné jako zabít lidskou bytost.

Pokud by se poznání o vědomém já stalo základním prvkem našeho vzdělávání a kultury, současný hlad po ovládání a vykořisťování hmotného světa by se omezil. Toto základní poznání o povaze vědomí a vlastní ho já ztělesňují védská písma, jako je například Bhagavad-gita. Poskytují teoretické poznání o rozdílu mezi tělem a vlastním já a nabízejí praktické návody pro jeho realizaci. Vysvětlují, že kořen všech hmotných potíží spočívá v záměrném porušování zákonů přírody nerespektováním vlastnictví Nejvyššího Pána. Z duchovního hlediska jsou všechny světové zdroje energiemi Boha, a proto by neměly být předmětem zneužívání a plýtvání. Duchovní realizace nabízí různé zdroje nehmotného uspokojení – vyšší formy štěstí, které jsou výsledkem obnovení našeho vztahu s Nejvyšším a omezují touhy po hmotné spotřebě. Návrat k „jednoduchému životu a hlubokému myšlení“ znamená na ekologické úrovni čistší, zdravější a pokojnější svět.

Om Tat Sat

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *